Půlnoční dobrodružství

22. března 2009 v 16:12 | Veve |  Povídky
Byla půlnoc.Nemohla jsem usnout ,protože měsíc byl právě v novu.Po špičkách jsem vyšla z domu na zahradu a pak vrátky ven,rovnou do lesa.V lese bylo hrobové ticho.Najednou se ozvalo:"Hů,hů,hů!""To je jen malá,neškodná sova.Je přece noc."snažila jsem se uklidnit. Došla jsem na paseku,kde tiše zurčel potůček.Zrovna se nebe zatáhlo a nebyla vidět jediná hvězda.
Stojím tam v naprosté tmě.Najednou se ozvalo:"Íhahahá,íhahahá!"Strašně jsem se lekla.Cosi se mihlo mezi stromy.Vrah?Kdo ví.Teď přede mnou stál.Veliký,krásný,divoký a nespoutaný. Byl to mohutný černý hřebec."Neboj se."zašeptala jsem jako omámená."Neboj se a pojď sem."Postoupil o krok a já natáhla ruku dotkla se jeho jemné srsti.Pohladila jsem ho řekla:"Jsi tak krásný.Černý jako noc a zárověń tak ohnivý jako fénix.Budu ti říkat Černý Fénix.Ano? Hlubokým pohledem mě vyzval a já nasedla.Rozcválali jsme se do noci.
Jezdili jsme asi hodinku a já začínala být unavená.Černý Fénix to vycítil a odvezl mě domů. Před naší zahradou prudce zastavil a jezdec mu přelítnul přes hlavu.Začala jsem se smát a kárat ho:"Ty jeden divochu"řekla jsem s úsměvem."Ty-ty-ty koníku můj zlatý!Mám tě moc ráda."Černý Fénix odklusal směrem k lesu a já zavolala:"Tak zase zítra!"
Ráno jsem to otci vyprávěla."……a pak mě odvezl domů.To je co,tati?""Zbláznila ses?"začal mírně."Ne.Proč?"odpověděla jsem otázkou."Nevíš co se ti mohlo stát.Mohla sis zlomit vaz nebo si udělat otřes mozku."skončil s káráním.Než odešel do práce podal mi noviny.Pročetla jsem titulky typu:"Vražda krále podsvětí!,Skandál s Ivetou Bartošovou!,ODS pohrála volby s ČSSD!", ale zarazila jsem se u titulku:"Koně z divočiny na aukci.Jen za 25 000 Kč.""Snad tam bude i Černý Fénix."doufala jsem.Už zbývalo jen večer přesvědčit rodiče."….třeba to bude zajímavé."nadhodila jsem u večeře."No Tak dobrá."povolili odjezd mamka s taťkou.Druhý den hned ráno asi v 7 jsme vyjeli.
Když jsme tam dorazili,bylo asi půl deváté.Odchycení koně byli v ohradách.Hned jsem se k nim rozběhla.Prohlíželi jsme si koně dost dlouho a já přestala doufat,že Černý Fénix tu někde je.A najednou:"Íhahahá,íhahahá."To zařehtání je mi nějak povědomé."Co ti je Verčo?Nějak jsi se zarazila.""Ale nic,jen jak jsem vám říkala o tom nočním dobrodružství,tak to by mohl být ten koník."odpověděla jsem.Prošli jsme asi kolem pěti ohrad a já ho uviděla.Tam v té sedmé se vzpínal a řehtal mi na pozdrav."Černý Fénixi!"zvolala jsem."Jsem tak ráda,že tě vidím.Pokud to půjde budeš můj.Budeš mít svou vlastní stáj a ..a…""Tak to je on?Ten kouzelný hřebec o kterém si mluvila?"zeptal se táta."Ano.Je to on.Představuji vám Černého Fénixe.Mojí lásku.""Myslím,že vím co ti koupíme s taťkou k tvým zítřejším narozeninám."řekla mamka mrkla na mě."Jé.Díky!"zvolala jsem a objala je kolem krku."I s výbavou."rozhodl táta."Tak tě mám konečně doma,Černý Fénixi."zašeptala jsem a on odpověděl svým"Íhahahá!"
P.S.:Tohle jsem psala jako slohovku. Nikdo ze třídy se neubránil úsměvu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama