Upíří probuzení část 1 a část 2

6. března 2009 v 12:38 | Lady a Veve |  Povídky
Jako poslední dobou dost často jsem automaticky zmačkla otravný budík a znovu hned usnula.
O dvě hodiny později jsem se vzbudila. Malátně si sedám na posteli a mnu si oči. "Sakra, už jsem zase zaspala".
Poslední dobou se necejtim nějak ve svý kůži. Přes den jsem hrozně unavená a ospalá, takže kolikrát celé odpoledne prospím. A večer zase nemůžu usnout, takže ráno se nejsem schopná probrat a jsem nevyspalá, a takhle je to pořád dokola. Ve škole mi řikaj že chodim jako tělo bez duše, a taky jestli nejsem nemocná, že jsem hrozně bledá. Ale to mám od narození, mám málo pigmentu. I když vlasy mám úplně černý a oči taky......Vždycky jsem se cejtila nějaká "jiná" než ostatní. A teď jsem znova zaspala. Asi se dneska na to vykašlu. Stejně je pátek, to už nemá cenu, doma taky nikdo nebude, máma přijde až v 11 večer. Jsem ráda, že je celý den v práci, alespoň mám klid. Nikdy jsme nějak extra nevycházely, ale teď je to čim dál horší. Začala jsem se totiž vyptávat na mí původní rodiče, (jsem adoptovaná) ale matka o tom nechce vůbec mluvit. Přitom mně adoptovala až v 5-letech, jenže co bylo před tím si vůbec nevybavuju. Jen cítím, že jsem byla určitě v pohodě a šťastná, tak mi to tim víc vrtá hlavou. Dokonce je hodně nepříjemná a pak se pohádáme když se vyptávám. Je to se mnou všechno čím dál horší, když se nad tím zamyslím. Ach jo, mě tak nic nebaví. Jdu k umyvadlu a oplachuju si obličej. Dívám se na sebe do zrcadla-"asi jsem fakt dost bledá, a mám nějaký kruhy pod vočima. Asi z toho nevyspání". Tak jdu zas spátky do postele, šup pod peřinu, je tu tak krásně teploučko. Rychle zase usínám. Po 11 hodině se vbudím celá zpocená. Měla jsem nějakej divokej sen, ale nic si z něj nepamatuju. Přinesu si z kuchyně mrkvový džus a sušenky. Nechávám zatažené závěsy a pustím si radio. Zrovna hrajou HIM - Join me.
Zelezám i s jídlem do pelíšku a poslouchám a zpívám..."baby, join meee"....Zpívám docela falešně ale je mi to ukradený. Join mee, join mee - eaaaáááúúúúúúúú" sa-kra ! Zub ! Dost bolí, ohmatávám si ho, a pak koukám, na prstech mi zůstala krev. Jdu do koupelny k zrcadlu a vycením na sebe zuby. Dáseň okolo pravého špičáku mám od krve, ale nevim proč. Snad nebudu mít to vypadávání zubů, paradentózu? Zkouším, jestli se zub kýve, ale drží pevně, akorát z pod něj se vyhrne další krev. Vypláchnu si teda pusu studenou vodou a jdu zpátky do pokoje. Asi jsem se rejpla. Na sušenky mě ale přešla chuť. Beru si banán a opatrně koušu na levou stranu. Ovladačem zesiluju rádio. Jsem total ponořená do poslechu. Najednou se tam vmísí nějaký hlas a říká: "Víš, kdo jsi? Víš?" ....a pak zase jen písnička - hraje dál. To mám halucinace či co?
Sedím jak zmrazená, vůbec se nemůžu pohnout. Co to bylo? Písnička končí a moderátor hlásí další song. Úplně normálka. Žádná zmínka.
To jsou blbý fóry, napadne mě. Pomalu to ze mně padá.
Teď jede"Coma White" a tu já miluju. Zase už se bez obav zakousnu do banánu a.. aaaauuuu! Teď zas vlevo ! a z banánu ! Ženu se zas do koupelny. Mám dásně od krve. Stéká mi přes rty na bradu a kape na umyvadlo, a rozpíjí se s kapkama vody co tam zůstaly a společně vytváří růžový čůrek, který stejká do odtoku.Cítím se strašně divně. Civím na to a zase do zrcadla, rukama se podpírám o umyvadlo. Dostávám z toho strach. Co se to k sakru děje??? Do toho oba zuby začínaj pěkně bolet. Vyplachuju si opakovaně pusu, trochu se to zmírňuje, ale pořád pobolívaj. Tak tohle snad radši půjdu zaspat, co jinak s tim? Třeba se pak probudim a zjistim, že to byl všechno jen blbej sen.....
...............................................................................................pokračování příště
ČÁST 2 Kolem 6 mě probouzí mobil. Volá kámoška, jestli půjdem do klubu. Sraz je v 8. Jasně že jdu. Začíná večer a já se probouzím. Po prospaném dnu jsem plná chuti něco dělat. Tupé pobolívání zubů mi připomene dnešní dopoledne.
Rozhoduju se to prozatim pustit z hlavy a radši přemýšlím, co na sebe.
V 8 už chvátám na zastávku. Adéla už tu čeká, ještě s nějakou holkou co neznám. "To je Sandra," představuje mi jí. "Ahoj", řekneme si, a Sandra si mě s nápadně podivným výrazem prohlíží.
Naštěstí zrovna přijíždí autobus, a tak toho Adéla využije a nenápadně mi šeptá "Přestoupila k nám z áčka, a bydlí Ve vilách,myslí si že je nej, tak si toho nevšímej".
"To je v poho, víš že jsem na to zvyklá" říkám jí, ale neni to úplně pravda. Vždycky se mě trochu dotkne, když na mě někdo zírá jak na bytost z jiný planety.
Snažím se zapříst rozhovor, ale Sandra nemá evidentně zájem, tak toho po chvíli nechám. Taky mi neni nějak zvlášť sympatická.
V klubu je už plno. Taky pěkně zahulíno. To zas budu zejtra smrdět kouřem.
Sandra si hned suveréně zapaluje a sedá si k baru. Já s Adélou omrkneme situaci a pak jdem tancovat. Po chvíli dostávám žízeň, tak se jdeme napít. Sandra tu furt sedí a tváří se tak nějak povýšeně, že bych jí kopla.
Vtom zahlídnu Radima, mávneme na sebe. Dneska mu to děsně sekne. Přihrne se k nám, kamarádsky mě obejme a už mu jede pusa. Je děsně ukecanej. Pro něj neni nikdo výstřední nebo nudnej, divnej nebo něco jinýho. Bere všechno jako srandu.
V tom si všimne Sandry- "ahoj, ty jsi tu nová, viď ? Necejtíš se tu sama? Já že bych ti dělal společnost."
Sandra se usměje a pohladí mu rameno." Díky, to je od tebe moc hezký, nechali mě tu sedět samotnou", a vrhne na nás vyčítavý pohled.
"Dyť si nechtěla jít tancovat?" odporuje Adéla. Ale Radim už jí slibuje, že se jí bude plně věnovat. Vztekle zatínám zuby tak, že mám pocit jako by byly větší než jindy.
Ta je ale vychcaná, přece mi ho nesbalí? Sice jsem s Radimem nechodila, ale dělám si na něj určitej nárok. A nebo mi spíš vadí, že by ho měla sbalit právě Sandra. Je mi vážně nesympatická.
V průběhu noci sleduju očkem, co ty dva vyváděj. Taky si jdu odskočit a v umyvárce zjišťuju, že vypadám vážně divně, mám podivný výraz v obličeji, jsem bledší než kdy jindy a vůbec se sobě nelíbim.
Hledám Adélu ale nikde jí nevidim. Zahlédnu ale Radima, stále se Sandrou, tak se vydám k nim. Když už stojím Sandře za zády, slyším jí jak říká:"Je prostě divná, jde z ní strach. Divně se tváří a taky se prý neví, kdo byli její rodiče. Možná je na drogách, je děsně bledá. V autobuse pomlouvala nějakého Radima a teď vím žes to byl ty. Není taková jak si myslíš. Je mi to líto, že..."
Vře se ve mně doslova krev. To je ale ..... Popadnu jí za rameno a obracím jí proti sobě, že jí řeknu něco pěkně přímo do tváře. Cítím se teď plná síly a mám chuť jí to pěkně vytmavit!
"Ty....." říkám, a přitom, jak se ke mně otáčí s úlisným pohledem, sklouznou mi oči na její krk, mám hroznej vztek, a nevím co to je, nakláním se k ní a zakousnu se jí přímo do něj! Cítím, jak moje zuby projíždějí kůží, mám sucho v puse a tak potáhnu hlubokým a silným tahem, a cítím, jak mi něco teplého proudí do krku a já hltavě polykám.Připadá mi to jako nekonečně dlouhá vteřina absolutního ticha...
Vtom začne Sandra hrozně ječet, a mně dojde, co jsem právě udělala!
Odtrhávám se od jejího krku vyděšeně na ní zírám, stejně jako ona na mne. Na rtech cítím kapku něčeho vlhkého. Automaticky si to otírám - je to krev.
Ohlédnu se na Radima, taky na mně vyděšeně zírá. Takhle vážného jsem ho ještě nikdy neviděla. Tak to je konec. Tohle už nikdy nedám dopořádku!
Cítím nějaký propad, takovou propast co je najednou mezi nima všema a mnou. Stojím na osamnělém ostrově, a nemám se kam schovat. A já bych se nejradši někam schoulila a ........
Vlastně ne. Najednou mám spíš pocit, že se ten ostrov vznáší a že můžu udělat cokoliv budu chtít, protože mně nikdo nedokáže zastavit.
Znovu se vracím do reálu. Lidi okolo mně křičí a je hrozný zmatek. Rozeběhnu se a utíkám pryč z klubu. Schody beru po dvou a vyrážím do čerstvého nočního vzduchu.
Nezastavuju ani po chvíli, utíkám dál a dál, protože jsem hrozně zmatená a nevím, co se to se mnou stalo.
Teda asi to vím, ale nechci na to myslet a přemýšlet o tom, proč zrovna já, a co to pro mně znamená. A tak utíkám, a bojím se zastavit, protože pak to na mně všechno spadne.
V dálce slyším policejní sirény. Děsí mně to. Utíká se mi ale hrozně lehce mám pocit, že bych mohla utíkat celou noc.
Napadá mně, že poběžím ještě 3 měsíce, pak mám narozky, bude mi 16, a pak se teprve zastavim.
Probíhám nějakým parkem. Nemám ale ponětí jakým. Nechce se mi zastavovat, ale slyším zamňoukat nějakou kočku a ve tmě zahlídnu její jiskřivý oči. A to mně konečně zastaví.
"Čiči," volám na ní. "Pojď sem, či-či". Kočička opravdu jde ke mně. Má naježenou srst a opatrně našlapuje, ocas jak anténu nahoru. Přichází až ke mně, chvíli na mě kouká a pak se mi otře o nohy. Je úplně celá černá.
Beru jí do náruče a sedám si s ní na lavičku. Hladím jí a ona mi přede na klíně. Zase si připadám tak sama.
Rozbrečím se, co se mi to dneska stalo. Slzy kapou kočce na kožich, ale jí to nevadí. Pozoruje mně němě,s přimhouřenýma očima.Všechno jí to v duchu říkám a mám pocit, že mi rozumí.
Nevím co dělat, a tak tam s ní sedím až do rána a Misstear, jak jsem jí pojmenovala, je pořád se mnou.
Začíná se rozednívat a na mně padá ospalost. Pomalu vycházíme z parku a hledám zastávku, abych se nějak dostala domu.
Máma je už v práci, na stole mám akorát vzkaz, že dneska přijdou instalatéři, tak ať to s nima vyřídím. Tak na to mám zrovna tak náladu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama